Jdi na obsah Jdi na menu
 


Arteterapi

Ve své arteterapeutiké praxi jsem vyzkoušela velké množství nejrůznějších výtvarných technik, ale s největším úspěchem jak ze strany klientů, tak podle mého pozorování klientů při tvořivé práci považuji hru s barvami, skupinovou tvorbu, malování v přírodě, kresbu tužkou atd.

  

  • Hra s  barvami

Hra s barvami na archu bílého papíru tvoří v celé arteterapii základní kámen naší činnosti. Nejčastěji námi využívanou hrou s barvami je hra s barevnými asociacemi. Základem hry na barvené asociace je zpracování různorodých emocí, zážitků, nálad, životních etap, ročních období, členů rodiny atd. Hlavní význam této techniky tkví v tom, že si člověk při samotné tvorbě sám uvědomí možné další  aspekty  zpracovávaného tématu a uvolní duševní napětí, které právě zpracovávané téma způsobuje.

 

  • Skupinová tvorba

Skupinová tvorba je velmi  důležitá   pracovní metoda, která učí nenásilnou formou pracovat ve skupině. Člověk si musí nalézt a uhájit prostor pro svou tvorbu, kterou pak musí umístit, vhodně začlenit vlastní výtvarný projev do celkové skupinové kompozice. Skupinová tvorba může probíhat dvojí způsobem:

 

  • Skupinová tvorba „vzájemná“

Skupinová tvorba „vzájemná“ průběžná probíhá takto: na arch balicího papíru či na staré prostěradlo umístěné doprostřed skupiny si všichni   nechají  kolegou obkreslit své ruce a jejich okolí vybarví barevnými křídami, dále malba krajiny podle právě probíhajícího ročního období, vodní svět, slunce a  mraky, oheň atd.

 

 

 

  • Skupinová tvorba „jeden po druhém“

Skupinová tvorba „jeden po druhém“ probíhá takto: jeden člen skupiny začne malovat obrázek, bud na předem dané téma, nebo si toto téma sám vymyslí a po chvíli malování svůj rozpracovaný obrázek předá dalšímu členu skupiny. Tématy této skupinové práce bývá např.: společný dům, zahrádka, výňatek známe pohádky, skupinou vymyšlený nebo vlastní příběh atd.[1]       

Obrazek

  • Malování v přírodě

V rámci malování v přírodě jsme zaměřili pozornost především na malování stromů, rostlin, vodních hladin a oblak. Hlavním úkolem malování v přírodě bylo dívat se po okolním světě a objevovat jeho krásy. Vzhledem k technickým potížím, které nám malování v přírodě působilo, vzniklo jen pár zajímavých skic.   

 

  • Kresba tužkou

Kresba obyčejnou tužkou se v našich podmínkách setkala s velkou nelibostí, asi tužka vzbuzuje u účastníků programu negativní vzpomínky na školu. Proto jsme vyměnili tužku za jednu barevnou pastelku, jejíž barvu si sami zvolili před začátkem práce. Tímto způsobem  jsme vytvořili  kresby stromů, postav a čárání.

 

  • Koláže s klovatinou

Na čtvrtku tužšího papíru jemně naneseme malou,  ale  celistvou   vrstvu  klovatiny. Hned vzápětí po nanesení klovatiny   začněme  různobarevnými  tušemi v klovatině vytvářet libovolné kaňky a klikyháky, vznikne nám roztodivný obrazec, který můžeme dotvořit nastříhanými kousky vyšívací příze, suchými květinami čí vylisovanými listy stromů a keřů apod.

 

 

 

  • Čarovné voskovky

Voskovkami či olejovými barvami nakreslíme na čtvrtku jednoduché obrázky, např.: sluníčko, hvězdičky, květiny, svíčky atd. Obrázek pak celý přetřeme barevnými tušemi či vodovými barvami, po uschnutí vrchního nátěru vznikne velmi zajímavý a plastický obrázek. Tato výtvarná technika se setkává s velkým zájmem  klientů, kteří takto velice rádi tvoří. Asi nejvíce je baví fáze, kdy překrývají celý obrázek barvou a pak netrpělivě čekají, až barva začne postupně ustupovat a z jednolité barvy vystoupí voskovkami nakreslený obrázek.[2]

 

  • Práce s trojrozměrným materiálem

Práce s trojrozměrný materiálem je nedílnou částí arteterapie, především se používá při zpracovávání emočně silných prožitků, zvláště těch, které mají emocionálně negativní náboj, jako je např.: hněv. Pro tuto arteterapeutickou metodu je vhodné používat tvárné materiály, jako jsou: plastelína, hlína, samoschnoucí modelovací hmota atd. Při zpracovávání těchto hmot může  a  vlastně i musí člověk vynaložit sílu a tak vhodným způsobem vybít energii spojenou s danými pocity. [3]

Osobně mám velmi dobrou zkušenost, když s klienty Otevřeného Atelieru tvoříme vánoční nebo velikonoční ozdoby či další dekorace z keramické hmoty, kterou musíme nejprve dobře propracovat a válečkem na těsto vyválet na útlou placku, z které pak pomocí cukrářských vykrajovacích formiček vykrajujeme různé obrazce a ty následně pomalujeme. Domnívám se, že tato aktivita pozitivním způsobem ovlivňuje nejen jemnou  motoriku  klientů, ale i jejich vnímání prostoru.

 

  •  Výtvarná tvorba s netradičním materiálem

Při arteterapii s lidmi, kteří trpí mentální retardací je vhodně využívat netradiční výtvarné prostředky, jako je například malování prsty, malování mycími houbičkami nebo korkovými zátkami, kusy textilní látky, suchými větvičkami a dřívky. Výtvarné čtvrtky papíru a plátna na malování vyměníme za zdi, viditelné části lidského těla, jako jsou např.: ruce, nohy a obličeje, anebo kamínky, krabice, květináče, kusy kartónu atd.[4]   

 S výtvarnou tvorbou s netradičním materiálem mám v Otevřeném Ateliéru tu nejlepší zkušenost, takováto tvorba většinou lidi hodně baví, přináší jim uspokojení a je velice vhodná pro nové klienty arteterapeutického programu, protože bývají plni obav ze svého nedokonalého výtvarného projevu a tyto výtvarné techniky jim pomáhají tyto obavy odstranit.

 

  •    Reliéfní kresba

Reliéfní kresba je jednou z nejčastěji využívanou výtvarnou technikou, které se používá při arteterapii s těžce zrakově postiženým lidmi. Tato výtvarná technika spočívá v tom, že tvůrce propisovací tužkou vyrývá obrázek do papíru, který je podložen kartonem. [5]

 

 

  • Mandela

Mandela je podle C. G. Junga symbol archetypu - Delf, je tedy symbolem celistvosti osobnosti jedince. Jung byl žák Zikmunda Freuda. Freud jako proslulý zakladatel psychoanalýzy tvrdil, že veškeré lidské jednání je motivováno uspokojením sexuálního pudu.

Jung je autorem termínu archetyp čili praobraz, soubor různých archetypů společně tvoří jednu ze tří vrstev osobnosti, kterou nazývá kolektivní nevědomí. Jungova teorie osobnosti jí rozděluje na tři části a to  na  část vědomí, část osobního nevědomí a nejnižší část kolektivní nevědomí. Kolektivní nevědomí je složené z archetypů, praobrazů, které pocházejí z naší pradávné lidské, ale i předhumánní, zvířecí minulosti. Archetypy jsou tedy vrozené zkušenosti, praobrazy intuitivního chápání světa. Jung popsal velké množství archetypů jako je např. narození, smrt, matka, zvíře atd.     Každý archetyp má svou ženskou a mužskou modifikaci.

Kromě psychiatrie se Jung aktivně věnoval i výtvarné tvorbě a to převážně malířství, sochařství atd. Tvrdil, že umění je důležitá cesta do vnitřního světa jedince, pocitů a obrazů.[6]

Jung sám říká, „že srbské slovo Mandela znamená „kruh“ v obecném smyslu.“ Dále pak upozorňuje, že symbol kruhu nalezneme i v nejvýznamnějších náboženstvích a to ve výtvarném, slovním nebo tanečním ztvárnění. V naší křesťanské kultuře velice často nalezneme kruhové obrazy, nebo čtverce a osmiúhelníky, které v sobě obsahují různé formy znázornění křížů a hvězd. Tyto geometrické symboly se objevují i v alchymii, kde jsou ve formě kvadratury kruhu.   V tibetském buddhismu je zobrazování mandel také velice častý jev,  zde  mají význam kruhových nástrojů neboli „jantra“, který má podporovat meditaci a koncentraci.

Jung začlenil mandely do psychologie a následně i do psychoterapie. Mandely se často vyskytují v psychických stavech disociace a desorientace. Tyto psychické stavy se mohou vyskytnout u dospělých lidí, kteří jsou v důsledku své neurózy a jejího léčení konfrontováni s protikladnou problematikou lidské povahy. Totéž platí také u pacientů trpících schizofrenií, jejich obraz světa se v důsledku závažné psychické nemoci dostal do značného a nepochopitelného vnitřního chaosu.

Největší terapeutický význam tvorby mandel tkví především v tom, že lidé, kteří se  nalézají v závažném psychickém stavu s projevy vnitřního chaosu  si samotnou tvorbou mandel kompenzují svou touhu po opětném nabytí vnitřního klidu a řádu. To tedy znamená, že tvorba  kruhových  obrazů s jednoznačně určeným středem, k němuž jsou všechny další obrazce seřazeny, dodává svému tvůrci pocítit tak potřebný klid a řád.[7]             

V současné době tvorba mandel nepatří jen k psychoterapeutickým prostředkům při léčbě či zmírňování závažných psychických nemocí a poruch, ale stává se jakousi velice moderní volnočasou aktivitou i mezi tak zvaně „zdravou“ populací, ve které tvorba mandel je většinou vnímána jako relaxační metoda, v některých případech je i považována za cestu k sebepoznání. Na internetu je možné nalézt řadu různých odkazů na webové stránky, které nabízejí rozličné vzory mandel, které je možno snadno stáhnout a použít při tvorbě, dále je možno vidět výstavy již hotové mandely a texty, které se k mandelám různým způsobem vztahují.[8]     

V Otevřeném Ateliéru se tvorbou mandel často zabýváme, klienty tato činnost velice těší a uspokojuje. Domnívám se, že jim především zlepšuje psychickou koncentraci a jemnou motoriku.  Vzhledem k závažnosti a typům jednotlivých zdravotních znevýhodnění, která klienti Ateliéru mají, vybírám na internetu jednoduší nebo dětské vzory mandel.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                          

 

  1. Vhodná témata k zpracování

Ve své arteterapeutické praxi jsem vyzkoušela velké množství nejrůznějších témat k výtvarnému ztvárnění. Většinu témat jsem čerpala z arteterapetické literatury, ale některé jsou mé vlastní nápady. S největším úspěchem  ze strany klientů se setkávají následující témata.

  • Nálady a emoce

Prvním ze základních arteterapetických témat, které velice často používáme k výtvarnému zpracování emocí a nálad je hra s barvami. Hra s barvami je zcela založená na fungování systému barevných asociací. Základem systému barevných asociací je zpracování různorodých emocí, zážitků, nálad, životních etap, ročních období, členů rodiny apod. prostřednictvím celého barevného spektra. Při  realizaci je dobré využívat především tyto výtvarné techniky: inkoustové skvrny, prstové či vodové barvy a suché křídy.

 

  • Emoce a jejich protikladnost

Další ze základních arteterapetických témat, které velice často používáme,  vychází z faktu, že každá emoce má svůj přesný protiklad, jako  např.:   radost – smutek. V rámci našich sezení se zabýváme ztvárněním jednotlivých protikladných dvojic emocí: arch papíru o rozměrech A4 v polovině rozdělíme tužkou a na každou půlku se výtvarně ztvární jedna emoce.

 

  • Odreagování stresu a jiných negativních emocí

Neméně významným tématem je odreagování stresu a jiných negativních emocí, které v rámci sezení probíhá takto: člověk, který se právě nalézá ve špatném emocionálním stavu, nakreslí na čistý arch papíru všechny negativní pocity. Vůbec nezáleží na tom, zda obrázek bude mít podobu konkrétní osoby či situace, nebo to jen je čistá abstrakce, tedy obrázek vytvořený z různobarevných čar a skvrn. V průběhu samotné tvorby vytvoříme zcela klidné a tiché prostředí s maximální časovou kapacitou a volbu konkrétní výtvarné techniky také zcela necháváme na samotném tvůrci. O hotovém obrázku necháme jeho tvůrce v krátkosti pohovořit a pak mu řekneme, aby celý obrázek zničil. [9]

Hlavní význam těchto výše uvedených témat zabývajících se  výtvarným zpracováním emocí a nálad tkví v tom, že si člověk během  tvorby sám uvědomí možné další  aspekty  zpracovávaného tématu a uvolní duševní napětí, které právě zpracovávané téma umožňuje.

 

  • Sny

Sen je zvláštní forma představivosti, která se vyskytuje jednak během spánku, ale i v bdělém stavu. Významem snů se zabýval Sigmund Freud, zakladatel psychoanalýzy. Říkal, že sny jsou nenaplněná přání a vytěsněné zážitky.  Sny jsou podle Freuda přímá cesta do lidského nevědomí, z kterého pramení většina psychických problémů.[10]

Z výše uvedeného vyplývá, že sen patří k velice významným arteterapeutickým tématům. Namalovat svůj sen nebo noční můru, zvláště to, co je pro určitého člověka důležité nebo se mu stále opakuje, případně co se mu naposledy zdálo. V případě, že si svůj sen nepamatuje, může výtvarně ztvárnit obsah svého denního snění či fantazie.[11]

 

  • Příroda

Příroda, ať již živá či neživá, poskytuje nepřeberné množství témat pro arteterapii. Přírodní témata se dobře hodí pro všechny typy klientů bez rozdílů věku, pohlaví, či problémů, kvůli kterým do arteterapetického procesu vstoupili. Výtvarné zpracovávání přírody většinu klientů velice baví a zárovně jim přináší pocity uvolnění. Přírodní témata můžeme rozdělit do těchto skupin:

  • Rostliny – sem patří hlavně květiny, stromy a listy.  
  • Zvířata – při výtvarném ztvárnění zvířat je potřeba věnovat velkou pozornost

            důvodům či rovnou příběhům, proč si vybrali právě toto zvíře.

  • Neživá příroda – sem patří např.: obloha s mraky, slunce, hvězdy, skály, řeky, moře,

           pole, lesy atd. [12]

 

  • Autoportrét   

Autoportrét neboli obraz sebe sama je velice důležité arteterapeutické téma. Může nám dobře prozradit velké množství skutečností o klientovi. Dozvíme se  jak klient vidí sám sebe, jak si myslí, že ho vnímá jeho okolí, ale také jak by sám chtěl, aby ho jeho okolí vidělo. Autoportrét může být:

  • Realistický  - tvůrce se snaží zachytit svou reálnou podobu buď jen obličeje, nebo

            celého těla.

  • Abstraktní  - prostřednictvím barev se tvůrce snaží zachytit svou duševní případně i

            duchovní podobu.

  • Prostorový – z keramické hlíny, z kartónu, z krabic a balicího papíru se tvůrce snaží

           zachytit svou reálnou podobu, a to buď jen obličeje, nebo celého těla.[13]

 

  • Čtvero ročních období

Téma čtvero ročních období poskytuje klientovi velký prostor pro přemýšlení nad tím co pro přírodu, ale i pro něho samotného jednotlivá roční období znamenají.  Prostřednictvím barevných asociací si dobře uvědomí podstatu ročních období, ale i jejich rozdílnost. Existuje celá řada různých možností, jak se dá čtvero ročních období ztvárnit.

  •   Čtyři obrázky, z nich každý znázorňuje jedno roční období.
  •   Jeden obrázek, který znázorňuje všechna roční období.
  •   Nejoblíbenější roční období.
  •   Barvy a roční období.
  •   Koláže z přírodnin.
  •   Čtvero ročních období je vhodné téma i pro skupinovou tvorbu, viz bod skupinová

           tvorba.[14]

Téma čtvero ročních období je velice vhodné téma pro všech typy klientů, včetně lidí, jejichž mentální postižení se pohybuje v rozmezí střední mentální retardace. Většině tvůrců poskytuje samotné zpracování čtyř ročních období velkou radost a uvolnění.

 

  

  • Sváteční čas

Téma sváteční čas poskytuje všem tvůrcům obrovský prostor ke tvorbě, protože existuje celá řada možností, jak jednotlivé svátky výtvarně ztvárnit. Konkrétní svátky v sobě obsahují jednak společné, tedy sociálně dobře vžité symboly svátků, ale také zcela osobní někdy až intimní náboj. Tohoto námětu se dá dobře využít při individuální i skupinové tvorbě.

Přestože většina svátků má charakter radostné události, mohou mít lidé, kteří si prošli či právě procházejí životnými těžkostmi, na tematiku svátků prudkou emocionální reakci, s kterou je nutno počítat.

 

  • Jídlo

Výtvarné zpracování motivu jídla se setkává u většiny zúčastněných tvůrců s velkým zájmem. Téma jídlo je vhodné a oblíbené zvláště u lidí mentálním či jiným psychiatricky závažným postižením jako je např. stařecká demence.  Jídlo patří do skupiny témata všedního dne, jehož výtvarné zpracování je doprovázeno velmi kladnými emocemi.

 

  •   Ostatní

Detaily všedního dne jsou věci, předměty, úkony, situace každodenního života. Při jejich výtvarném ztvárnění si lidé se závažným psychiatrickým postižením musí uvědomovat a následně kompletovat jednotlivé náležitosti běžného života a to napomáhá k udržování či k dalšímu rozvoji úkonů sebeobsluhy. [15]

 

  • Přírodní živly

Výtvarné zpracování čtyř přírodních živlů přiměje klienty arteterapie k postupnému přemyšlení  nad všemi přírodními živly. Potom se soustředí na jeden živel, v rámci výtvarného procesu musí být poskytnut dostatečně dlouhý čas, aby měl každý možnost v duchu různými způsoby živel prozkoumat a důkladně si promyslet, jak ho výtvarně ztvární.[16]   

Je vhodné se k výtvarnému tématu v průběhu doby vracet. Také se mi v mé  praxi s lidmi s mentálním postižením osvědčilo v rámci našich společných výletů je upozorňovat na sílu jednotlivých živlů.

 

  • Stopy zvířat

Výtvarné ztvárnění stop zvířat je velmi vhodné uvolňovací arteterapeutické cvičení, které je možno použít pro většinu klientů.  Cvičení je založeno na představě, že po čisté louce (právě pokosené či zasněžené atd.) běží zvíře, které si tvůrce sám určí a toto zvíře zanechává své stopy. [17]  Je velice dobré si o obrázku v klidu s tvůrcem  popovídat. Často vznikl velice zajímavý příběh, který nám může hodně říci.   Také je dobré nechat klienta, aby si sám zvolit výtvarnou techniku, se kterou bude nejlépe toto téma zpracovávat.

 

  • Masky

Tvorba masek patří v arteterapii k velice důležitým tématům. Při samotné tvorbě masek si každý dobře uvědomí, jak  významné jsou rozdíly mezi jednotlivými náladami, o kterých si pak můžeme ve skupině popovídat, po případně se učit, jak s těmito náladami vhodným způsobem pracovat.

Další a neméně významnou terapeutickou hrou s maskami je hra na veřejné a soukromé masky. Nejprve se vyrobí veřejná maska, to je taková maska, jak nás vidí nebo jak my chceme, aby náš okolí vidělo. A potom nakreslíme naši soukromou masku, to je taková, jak se cítíme, vnímáme my sami.[18]

 

  • Pět smyslů

Arteterapeutické ztvárnění pěti lidských smyslů vede k zamyšlení se nad tím, jaké barvy by klienti přiřadili k aktuálnímu měsíci. Potom zkusí vyjádřit, jaké asociace by na tento měsíc vytvořil každý z vašich pěti smyslů.  Dále se pokusí o vytvoření obrázku nebo básně, které vyjadřuje jeho vztah ke všem těmto asociacím. Cvičení se zvláště hodí pro zimní měsíce, kdy jsou věci zdánlivě bez života.[19]    

Námět k výtvarnému ztvárnění pěti smyslů nutí tvůrce, aby se sám zamyslel nad podstatou a funkcí svých pěti smyslů. Proto je zapotřebí při práci s lidmi, kteří mají určité i malé mentální postižení, jim návodnými otázkami před i při zpracování toto tématu pomoci.   I přes tuto pomoc se domnívám, že téma pěti smyslů je vhodné pro všechny typy klientů.  

  

  • Správné a špatné chování

Správné a špatné chování je významné téma arteterapie. Klient si tak může dobře uvědomit všechny aspekty své vlastní osobnosti. Vlastnost, které se mu na sobě líbí a nelíbí, nebo věci, které by si přáli u sebe zachovat a naopak vlastnosti, které by chtěl  změnit. Shodným způsobem mohou být zpracovány silné a slabé stránky osobnosti.  Obojí může být výtvarně ztvárněno jako realistický či abstraktní obrázek ale také jako maska.[20]

Správné a špatné chování je významné, ale i velice složité téma arteterapie. Proto je zapotřebí při práci s lidmi, kteří mají i malé mentální postižení, jim návodnými otázkami před i při zpracování toto tématu pomoci.

 

  • Hry v písku

Hra v písku podle švýcarské psycholožky Dory Kalffové  spočívá v tom, že člověk dostane k dispozici obdélníkovou krabici naplněnou pískem, kde je možno vytvářet různé krajiny, které mohou mít svůj reálný či snový obraz. Obraz mohou dotvořit různými figurkami či domečky, které dostanou k dispozici. Prostřednictvím obrazu krajiny může tvůrce dobře vyprávět svůj životní příběh. Tato arteterapeutická technika je nejúčinnější při terapii dětí a mladých lidí, kteří prošli nějakým traumatem.[21] 

Techniku her v písku jsem se svými klienty vyzkoušela, ale modelování krajiny písku se vůbec nezdařilo a to jednak z důvodu špatné jemné motoriky, ale také z důvodu zhoršené prostorové představitelnosti, která je druhotným znakem  základního zdravotního znevýhodnění těchto klientů. Ale pouhé přehrabování se v krabici s pískem jim dělalo dobře a pomáhalo je zbavit nashromážděného stresu.

 

  • Malování při hudbě a podle hudby

Malování při hudbě a podle hudby je jednou z často využívaných terapeutických technik tak zvané nové arteterapie, která je založena na spojení dvou druhů umění a to výtvarné tvorby a poslech

poslechu reprodukované či živé hudby. Tato terapeutická metoda není jednotná, dá se říci, že  obsahuje několik samostatných terapeutických technik, jako jsou např. tyto:

  • Relaxace hudbou – je relaxační psychoterapeutickou technikou, která využívá tak zvanou řízenou imaginaci hudbou. Pocity či potlačené zážitky, které v průběhu imaginace vyplavou do vědomí, mohou účastníci terapie zpracovat různým způsobem podle svých zcela individuálních schopností, např. malbou, tancem atd. Tato terapeutická technika se hojně využívá při léčbě lidí s posttraumatickou poruchou a u neurotiků.

     

  • Muzikomalba – je jedna ze známých terapeutických technik, která využívá spojení hudby s grafickým zobrazením různých tvarů a organických forem z živé i neživé přírody, které pak účastníci arteterapie sami malují. Tato metoda se používá převážně při práci s dětmi s mentální retardací. Muzikomalbu obohacenou o hru s Orfeovými nástroji využívá Domov svaté Rodiny v Praze 6. 

        

  • Hudební prstomalba – terapeutická metoda, která se jeví jako velice vhodná metoda pří práci s dětmi s mentální retardací.  Je založena na relaxaci při poslechu hudby a malbě prsty  či  jinými výtvarnými  prostředky, viz bod Výtvarná tvorba s netradičním materiálem, podkapitola Nejčastěji využívané výtvarné techniky.[1]

     


[1]  Klivar M: Nová arteterapie v psychopedii, str. 7, 24  a 25


[1]  Liebmann M.: Skupinová arteterapie  - Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci, str. 218 a 219

[2]  Výborná P.: Prezentace činnost Otevřeného Ateliéru

[3]  Liebmann M.: Skupinová arteterapie  - Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci,  str. 268

[4]  Klivar M: Nová arteterapie v psychopedii, str. 8

[5] Perout E.: Arteterapie se zrakově postiženým, str. 56

[6] Šicková-Fabrici J.: Základy arteterapie, str. 129 a 130

[7] Jung. C.G.: Mandely, obrazy z nevědomí, str. 107-109

[8] http://www.centrum-mandala.cz/

[9] Liebmann M.: Skupinová arteterapie  - Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci, č. str.. 189

[10] Hartl P.: Psychologický slovník, str. 187

[11] Liebmann M.: Skupinová arteterapie  - Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci, č. str. 248- 249

[12] Liebmann M.: Skupinová arteterapie  - Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci, č. str. 172

[13] Liebmann M.: Skupinová arteterapie  - Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci, č. str. 176 -178

[14] Liebmann M.: Skupinová arteterapie  - Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci, č. str. 171

[15] Liebmann M.: Skupinová arteterapie  - Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci, 170, 215

[16] Liebmann M.: Skupinová arteterapie  - Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci,  str. 170

[17] Liebmann M.: Skupinová arteterapie  - Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci,  str. 150

[18] Liebmann M.: Skupinová arteterapie  - Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci,  str. 180 a 186

[19] Liebmann M.: Skupinová arteterapie  - Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci,  str. 156

[20] Liebmann M.: Skupinová arteterapie  - Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci,  str. 187

[20] Liebmann M.: Skupinová artetterapie  - Nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci,  str. 156

[21] Klivar M: Nová arteterapie v psychopedii, str. 5

e - programová náplň

Arteterapie je psychoterapeutická metoda, která využívá výtvarné projevy klientů jako hlavní léčebný prostředek. V arteterapii se nejedná o výsledek, kterým by bylo dokonalé, konečné dílo, ale o samotný proces tvorby, který pozitivním způsobem ovlivňuje především emociální život a sebepojetí klienta.    Arteterapie je vhodná metoda zejména u těch klientů, kteří se nesnadno slovně vyjadřují. Většinou se jedná o lidi trpící psychózou, dospívající a děti, starší lidi a mentálně postižené. Arteterapie je vhodná také pro klienty, kteří občas nepřiměřeně silně emocionálně reagují na různé životní události, které by většinu ostatních lidí z míry nevyvedly. Pro tyto emocionálně labilní je možnost výtvarného vyjádření bezrizikovou příležitostí k odvedení a zpracování emocí, které by v jiném prostředí mohl klient vyjádřit jiným, pro okolní lidi nezcela přijatelným a společensky uznávaným způsobem.                         

V rámci naších společných setkání se především zaměřuji na uvolňování psychického napětí, nácviku k samostatnosti v práci, ale i rovnocenného zapojení do skupinové tvorby. Při přípravě programové náplně jednotlivých setkání se snažím vycházet z knih Marina Limbemmana: Skupinová arteterapie, Jean Campbellová: Techniky arteterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi a také z konkrétních potřeb, přání a možností celé skupiny. Během našich společných setkání se zaměřujeme především na tyto činnosti: l
 


Hra.s.barvami                                                                                                                                                                Hra s barvami na archu bílého papíru tvoří v celé arteterapii základní kámen naší činnosti. Nejčastěji námi využívanou hrou s barvami je hra s barevnými asociacemi. Základem hry na barvené asociace je zpracování různorodých emocí, zážitků, nálad, životních etap, ročních období, členů rodiny atd. Hlavní význam této techniky tkví v tom, že si člověk během samotné tvorby sám uvědomí možné další aspekty zpracovávaného tématu a uvolní duševní napětí, které právě zpracovávané téma způsobuje.

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

Skupinová´tvorba                                                                                                                           Skupinová tvorba je velmi důležitá pracovní metoda, která učí nenásilnou formou pracovat ve skupině. Člověk        si musí nalézt a uhájit prostor      pro svou      tvorbu,   kterou pak musí    umístit do celkové skupinové   kompozice.    Skupinová tvorba většinou probíhala takto: na arch balícího papíru umístěného  doprostřed   skupiny si    všichni nechali společně pracovat.

 

 
 

 

 

 

Malování,v přírodě                                                                                                                                                  V rámci malování v přírodě jsem zaměřili pozornost především na malování stromů, rostlin, vodních hladiny a oblak. Hlavním úkolem malování v přírodě bylo učení se dívat po okolním světě a objevovat jeho krásy. Vzhledem k technickým potížím, které nám malování v přírodě působilo, vzniklo

 

 

Koláže ,s klovatinou                                                                                                              

Na čtvrtku tužšího papíru jemně naneseme malou, ale celistvou vrstvu klovatiny. Hned vzápětí po nanesení klovatiny, začněme různobarevnými tušemi v klovatině vytvářet libovolné kaňky a klikyháky. Vznikne nám tak roztodivný obrazec, který můžeme dotvořit např,: nastříhanými kousky vyšívací příze, suchými květinami čí vylisovanými listy stromů a keřů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čarovné voskovky                                                                                                                              Voskovkami či olejovými barvami nakreslíme na čtvrtku jednoduché obrázky, např.: sluníčko, hvězdičky, květiny, svíčky atd. Obrázek pak celý přetřeme  barevnými tušemi či vodovými barvami, po uschnutí vrchního nátěru vznikne velmi zajímavý a plastický obrázek. Tato výtvarná technika se setkává s velkým zájmem od klientů, kteří takto velice rádi tvoří. Asi nejvíce je baví ta fáze, kdy překrývají celý obrázek barvou a pak netrpělivě čekají až barva začne  postupně ustupovat a z jednolité barvy vystoupí voskovkami nakreslený  obrázek. Ale i obrázky takto vytvořené se setkávají s velkou pozorností ze strany laické veřejnosti na našich prezentačních akcích.  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mandel
Mandel je podle C. G. Junga symbol archetyapu - Delf, je tedy symbolem celistvosti osobnosti jedince. Jung byl žák Zikmunda Freuda. Freud jako proslulý zakladatel psychoanalýzy tvrdil, že veškeré lidské jednání je motivováno uspokojením sexuálního pudu.
Jung je autorem termínu archetyp čili praobraz, soubor různých archetypů společně tvoří jednu ze tří vrstev osobnosti, kterou nazývá kolektivní nevědomí. Jungova teorie osobnosti jí rozděluje na tři části a to na část vědomí, část osobního nevědomí a nejnižší část kolektivní nevědomí. Kolektivní nevědomí je složené z archetypů, praobrazů, které pocházejí z naší pradávné lidské, ale i předhumánní, zvířecí minulosti. Archetypy jsou tedy vrozené zkušenosti, praobrazy intuitivního chápání světa. Jung popsal velké množství archetypů jako je např.: narození, smrt, matka, zvíře atd. Každý archetyp má svou ženskou a mužskou modifikaci.
Kromě psychiatrie se Jung aktivně věnoval i výtvarné tvorbě a to převážně malířství, sochařství atd. Tvrdil, že umění je důležitá cesta do vnitřního světa jedince, pocitů a obrazů.

 

 

 

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Naše obrázky